Srpen 2013

Venku prší, doma nuda = tvorba

19. srpna 2013 v 13:14 | Božena |  Oblečení
Zdrarec,
no počasí nějak vůbec nepřeje a já jsem tedy doma. Neříkám, že není co dělat, ono uklízet se musí, vařit a podobně :D ale komu by se hned tak chtělo. Tedy, rozhodla jsem se, vylepšit trochu svůj šatník. Vzala jsem jednobarevné, neutrální triko a teď je z něho parádní pokreslený tričko s mým názorem :)

začátek

Když prší..

19. srpna 2013 v 11:24 | Božena |  Uvažování
Ten pocit, vzbudit se a venku nepěkné počasí. Slunce nikde, jenom černo černý svět všude, kde se člověk rozhlédne. Vzbudit se s pocitem, že z předchozí noci, kdy jsem šla spát poněkud dříve než obvykle, nebo lépe řečeno, ne nad ránem, ale pouze blíže k půlnoci, a myslet si, že je celkem brzo ráno, přitom to jenom tak působí, protože je venku černo. Přitom na hodinách se ukazuje skoro dvanáct. Možná kvůli tomu se člověk nemůže vyklubat z postele, že to postel ani není. Pouze velká madrace, přisunutá u okna v nedodělaném pokoji. Ležím, přemýšlím, nejspíš bych měla vstát, každou chvíli příjde sestra, která už je dlouhou dobu vzbuzená domů, protože co jsem zaslechla, jela do města. Sednu si a přemýšlím. Venku černo, tudíž to znamená, že nikam k vodě. Ale celkem jsem si i oddychla, mám velké dilema, nebo ne dilema, spíš jedno konečné řešení, co bych měla udělat a vůbec se mi nechce to udělat. Vstau tedy z postele a dojdu do kuchyně. V kuchyni nikdo a nic. Sáhnu do lednice pro burákové máslo a ukrojím kus chleba. Sednu v obývacím pokoji a jím si svůj bochníček. Přemýšlím, kde jsou sušenky co jsem večer nechala na stole, a všimla jsem si, pod stolem. Vytáhnu je s nadějí, že tam ještě je aspoň polovina a ona tam je pouze jedna. Nevadí, aspoň něco. Sedím na sedačce a pochvíli příjde domů sestra a tatínek. Maminka už je myslím vzbuzená. Rodiče byli z předchozího dne pohádaní, nevím jak to dořešili, neboť jsem vstala až tak pozdě. Odeberu se z obývacího pokoje a sedla jsem si do svého pokoje na madraci. Přemýšlím, zapnu si věž? říkám si, že ano, ale věž nějak není v elektrice a ani snad šňůry do elektriky nedosáhnou. To je fuk, sedím a sedím. Tak tedy vytáhnu učebnice němčiny a sešit. Rozhodla jsem se aspoň na chvíli se jít učit. Učila jsem se snad 2 hodiny, ale je mi jasné, že mi to do té hlavy nikdy nepoteče proudem.
Takové dny nesnáším, ale zároveň mám ráda, člověk je doma s tím, že venku prší a on se může klidně zachumlat do peřiny :3



článek celkem stojí za nic, ale řekla jsem si, že napsat něco musím, nejenom kvůli příspěvku na blogu, ale taky kvůli své špatné češtině :D
nějak nemam posledni napady co psat, nebo aj mám, ale než se dostanu k počítači, už mám v hlavě něco jiného :D

Božena


Nákupmanie- peníze se vždy najdou 2

16. srpna 2013 v 11:02 | Božena |  Oblečení

kdo nevíte počtěte si minulý díl

neměla jsem ještě nafocené fotky košile, tak je dám k tomuhle článku.

Moc se mi líbí a nemůžu se dočkat, že si ji dneska obleču :D


Podvést sama sebe, to jde? 3

15. srpna 2013 v 17:14 | Božena |  Ze života

Opět. Sedím na bílé sedačve v obývacím pokoji. Tentokrát na mé oblíbené malé. Na sobě mám novou košily a dlouhý rifle. Celou noc jsem nespala jak jsem rozjímala. Možná mi to pomalu, ale jistě začlo docházet. Já nejsem taková, že bych šla do něčeho čím bych si nebyla jistá. Jenom jsem si nebyla jistá v tu dobu. Nebyla jsem si jistá, když jsem se s ním líbala. Teď si stále nejsem jistá, ale dochází mi, že kdybych se s ním necítila dobře, rozhodně bych to neudělala. Ale má hlava není tak jednoduchá a mé srdce taky ne. Myslím na Tjorena, přemýšlím nad tím nad čím on přemýšlí. Chybím mu? chyběla jsem mu vůbec někdy? Nikdy v životě jsem si vlastně nebyla tak nejistá. Na jednu stranu jsem udělala něco co se mně samotné líbilo, nadruhou stranu se to líbilo asi jenom půlce mně. Možná mám v sobě dvojí osovnost? Je možné milovat dva lidi? není. Je pouze možné nad dvěma lidmi přemítat. Přitom člověk někde uvnitř sebe ví. Ví koho miluje, ví s kým by chtěl být každou svou minutu. Ale ono ne a ne vyslat signál do mozku.
Šla jsem spát celkem pozdě. Myslím asi o půl noci. Byla jsem to ale naivní, že jsem si myslela, že usnu do pár minut. Usla jsem nejdříve kolem 3 hodiny ráno. Ovečky jsem počítala několikrát, ale ne a ne usnout.
Už se nemůžu dočkat té chvíle, kdy mi mé srdce řekne co cítí.

Pokračování příště

Božena


PS: Neodsuzujte mně. :) Jsem pouze patnáctiletá holka co se sama ve svých pocitech nevyzná a možná je to tak i dobře. Raději si pár let počkám na něco co bude stát za to, než abych žila ovlivnila dnešní dobou ,uspěchanou, :)

Nákupmanie- peníze se vždy najdou

15. srpna 2013 v 17:04 | Božena |  Oblečení
Zdravím,
rozhodně nejsem jediná holka, která má ráda nakupování, to vím jistě. Ale nebylo tomu tak vždy, tak maximálně poslední rok. Celkem jsem uvažovala a peníze zrovna šetřím na nový mobil. Už míám ušetřeno asi 70 euro. Potom ještě na piercing, barvu na vlasy.. No a nějak jsem se snažila poslední dobou obchodům vyhýbat, ať mám aspoň peníze na koupák. No dneska jsem hlídala malého Kevina a zajeli jsme do takka. V peněžence necelých 14 euro do konce týdne. Maminka má dneska svátek, tedy musím ji něco koupit. Chtěla jsem růže, ale neměli. Koupila jsem teda kytku růžím velice podobnou. No vrátím se k tomu takku. Chtěla se tam podívat spíše moje sestra, ale já samozdřejmě šla s ní. Stojím s kočárkem v obchodě a prohlížím jen tak z dálky všechny ty nádherný hadry, ale nic mně nezaujalo. Najednou přede mně příjde sestra. V ruce úplně úchvatnou košili, takovou krásnou černou s puntíkama. No tedy ta mně, ale opravdu uchvátila, hned jsem si ji šla vyzkoušet a do desíti minut už jsem stála před obchodem s taškou v ruce :D. Mám v peněžence asi 5 nebo 4 eura. No nějak mi to vyjít musí.

Je jen na člověku jak s ním naloží

14. srpna 2013 v 23:20 | Božena |  Ze života
Zdravím,
rozhodla jsem se, že napíšu článek k tématu týdne :)
Kdo se narodil, dostal život. Ne každý měl ideální podmínky k životu, ale přesto žije :) Je to dar, tak by si ho člověk měl vážit. Není vždy jednoduchý, ale i přesto je cenný..
Jsou lidi co se ho chtějí zbavit, popravdě některým se nedivím a chápu je, protože je těžký a někteří lidé kolem nás nám ho dělají ještě těžší. V některých případech si to ani neuvědomují.. Teď vám tu napíšu můj život, můj příběh.

Narodila jsem se jako překvapení :). Maminka čekala sestru a já se vyklubala tři minuty po sestře.. Všichni byli překvpení. Čas ubíhal a já i sestra jsme rostly. Ona byla vždy hezčí, lepší, ale i přesto, naši nás měli stejně rádi( a pořád mají! Děkuju jim za to!). Přišla školka, vždy jsme se sestrou měly stejné kamarády, tehdy to asi začlo. Já jsem trochu šišlala a musela chodit na logopedii. Některé děca se mi posmívaly. No bylo jich hodně, já se to snažila nevnímat, ale ještě ted jsi tp uplně přesně pamatuju. Přišla škola. Bylo nás tam 17. 7 holek a 10 kluků. V té třídě jsem se cítila celkem dobře. Měla jsem tam kamarády kluky i holky, vlastně skoro celá třída jsme byli v pohodě. Pak přišla pátá třída a já jsem šla na zkoušky na gympl, vzali mně a poté se semnnou děcka přestaly bavit... Celkem mně to sebralo. Ale život jde dál. Nastoupila jsem na gympl, bylo nás tam 32. Měla jsem tam kamarádky, ale urážení od nich o tom, že jsem hnusná nebylo dobré.. Bylo to tak hlavně první dva roky. Pak ten další asi jenom půlrok, další půlrok jsem se změnila. Prostě jakoby ze mně vyrostla velká holka. Ty dva předešlé roky byly strašné.. I kluci pořád měli narážky, že jsem hnusná, že se neumím obléct atd.. Měla jsem a mám ráda koně, získala jsem si přezdívku koňofilka.. Nabarvila jsem si vlasy na blond, říkali mi děda vševěda.. Snížila jsem se k tomu, že jsem se řezala.. Ale pak jsem s tím přestala. U koní jsem si našla dvě kámošky, měly mně rády takovou jaká jsem a stále mají... Teď jsem jela na prázdniny za rodičema do Německa, řekla jsem si, že by to nemuselo být tak těžký a už jsem tu přihlášená k trvalému pobytu :) žiju si celkem dobře. Kluka nemám. Miluju pořád toho co mi dal kopačky, ale láká mně i p. ze španělska.. :D Teď jsem šťastná aspon z toho směru, že bydlím s rodičema :) Jinak další člověk, kterému patří díky je moje dvojče! Je pěknější, ale i přesto mně má ráda. Občas si nadáváme, ale když jde do tuhého, držíme při sobě.. :)

Vysrala jsem se na život co jsem měla, ted mám nový život. Nový lidi, nové zkušenosti, nové pády, nové vstávání :)



tak i ty jdi a užívej života! není ideální, ale může být, když od něho nebudeš čekat hory doly ! :*

Jak říká Kali: Každý koniec je len novým začátom


Jestli váš můžu o něco požádat.. napište tu vás názor na můj život a rozepsat se trochu i o tom vašem :))


Božena


Podvést sama sebe, to jde? 2

14. srpna 2013 v 12:30 | Božena |  Ze života
Zdravím,
včera asi taky v tuhle dobu jsem psala článek. Tenhle na něj bude navazovat. Takové pokračování :D

Sedím v obyváku. Tentokrát ne na mé oblíbené malé sedačce, ale na té větší a nohy mám daný na stole. Přemýšlím o životě. Mám puštěnou hudbu, předchvílí mi hrálo vzpomínkový album, ale teď jsem pustila Macklemora. Je to aspon trochu uklidnující, taková změna od těch srdcovek. Pomalu, ale jistě se mi začínají vkrádat do očí slzy. Nevím co se děje. Celou noc jsem nespala, ale z postele jsem se i přesto vyklubala až kolem 10 hodiny. Je to dva dny zpět co se ze mně stala zlá mrcha. Teď už mi nikdo nemůže říct, že jsem anděl, protože kdysi jsem taková možná opravdu byla. Dokázala jsem krásným způsobem milovat, odpouštět, smát se pořád i z úplně malých věcí... Teď je mi ze mně samotné zle. Nevím co od života čekat. Ani v nejměnším si nedokážu představit svůj život za rok, dva, tři.. Můj sen byl a je mít rodinu. Nejlépe 4 děti, dvě holky a dva kluky. Večer, když jsem nemohla zamhořit oči, zapslouchala jsem se do zvuků otevřeného okna. Jezdila hodně často sanitka. Co se děje? Připadalo mi, jako by to bylo kvůli mně, jakoby se stal svět špatným, protože já jsem se změnila, protože já jsem se stala špatnou. Nejhorší je, že sama v sobě teď nemám vůbec jasno. Připadá mi jako bych už nikdy nemohl milovat, ani své děti, čehož se bojím nejvíce... Venku je horko. I přesto nejdu na koupák, možná protože se bojím, že to i z jeho strany nic nebylo. Začínaj se ve mně mísit různý pocity, ale ani jeden z pocitů nechápu. Myslím, že ted by mi jedině pomohla jet na nějaký opuštěný ostrov a být tam uplně sama, jen se svým deníčkem a hudbou...


Pokračování příště...





Božena


100 faktů o mně

13. srpna 2013 v 23:43 | Božena |  Božena
Zdravím, velice se nudím a tudíž mě napadlo, že napíšu 100 faktů o mně samotné :D nevím, asi to nikoho nezaujme, ale já tím aspoň zabiju chvíli nudy.. :D

1. nejmenuju se Božena
2. Je to pouze má přezdívka
3. Mé další přezdívky jsou:
4. Lopata, Mája(včelka), děda vševěda, teta
5. je mi ?
6. nežiju v čr
7. žiju konečně s rodičema
8. mám sestru
9. je to moje dvojče
10. jmenuje se Anička
11. mám taky bratra
12. je nejlepší na světě
13. jmenuje se Péťa
14. vidíme se tak dvakrát do roka..
15. žila jsem s babičkou
16. nyní žiju v Německu

Občas věřím, že umím létat

13. srpna 2013 v 20:25 | Božena |  slasti do života
Ahojte,
tendle článek bude možná trochu nudný a trochu ujetý.

Někdy člověk má prostě špatný den, nebo i dobrý, ale jsou prostě věci, které ten den udělají jiným, speciálním, krásným.. Udělají ho takovým, že si člověk myslí, že umí létat.

Mně třeba vždy změní den následující věci:

Ztracení v ,,divočině,, 2(Fota)

13. srpna 2013 v 13:03 | Božena |  Fotogalerie

Se sestrou jsme se zase na kolečkových bruslích vydaly plánovaně po stejné cestě a zase jsme se ztratily, tentokrát však jindě. Sestra si myslela, že jdeme stejně jako minule, jen já jsem měla místy pochybnosti a pochybnosti se staly skutečností.. Jely jsme už v pořádné tmě cestou, která byla uplně vadná , sotva jsme jely. Cesta se zužovala a všude kolem nějaké šáší.. no řeknu vám bylo to špatný, ale nakonec jsme dom dojely.. :D