Kinder aber trozdem wie Erwachsene?

22. května 2014 v 22:55 | Božena |  Uvažování

Dítě a přesto dospělý?

Ne? nebo Ano?



Čím bych měla začít. Dnes v mé hlavě proběhlo mnoho a mnoho myšlenek. Lidé si myslí, že já v mém věku jsem ještě kuře, které nemá ani zdání o životě. Je to tak? Z půlky ano a z půlky ne.
Asi už vím. Začnu začátkem dnešního dne. Probudím se a venku už je 30 stupňů a u mně v posteli snad 50. Mám ráda slunce, ale nutí mně to brát si kraťasy. Takže co dělat? Po prohledání mé skříně jsem našla jenom jedny kalhoty ke kolenům, ale ty mi jsou bohužel malé. I přes nechuť jsem si vzala kraťasy, ale snažila jsem se je dát tak, aby působily, že nejsou tak krátké.
Škola šla dobře jako každý den, akorát už mně to opravdu nebaví, že máme hodiny nic nedělání a že by jsme se učili? to vůbec nemůžu říct. Nevím jak jsem to přežila, protože moje nohy mám obě obvázané, ráno jsem na ně sotva došlápla. Ale i tak jsem to zvádla. Šla jsem pěšky. Dnes jako každý den jsem už měla domluvenou schůzku s mojí kamarádkou, ale ne brzy jako vždy, ale až v 6. Sedím na balkoně a jím si zmrzlinu, no řeknu Vám, vedro jak v sauně. Pak přišli postupně domů ostatní členové mé rodiny. Konečně! Nastal čas jít se nachystat a vyrazit. Všichni se na mně dívali jako z jiné planety, když jsem řekla, že teď odpoledne si už kraťasy opravdu nevezmu. Začli si ze mně dělat srandu, že si rovnou můžu vzít i kabát, když je taková ,,zima". Ty narážky jsem si nevzala k srdci. Proč nosit kraťasy. Zbytečně všem chlapům/klukům vystavovat svoje pozadí. Ne děkuji.
A u tohoto začne mé uvažování. Nebyla jsem taková. Nebrala jsem ohled na to co si vezmu, a nebo co si o mně ostatní pomyslí. Teď si to však beru víc k sobě. Snažím se jít tak, aby to bylo pohodlné, ale hlavně taky normální. Můžu si vzít průsvitné tílko, push-up podprsenku a kraťasy, ale proč? Ne, nemám kluka, ale přesto nepotřebuji, abych vypadala jako lehká děva. Vždyť nehledám nikoho, kdo se otočí za mou postavou, ale někoho, kdo se otočí za mým úsměvem. Ale ani to ne. Nehledám nikoho. Jednou někdo příjde. Možná za týden, možná za měsíc a nebo taky za rok? a nebo žeby zítra? Nevím a nehodlám se s tím stresovat.
,,Oh, so Hässlich" (oh, tak ... ehm nepěkná?) pomyslela jsem si, ale netrápilo mně to.
Vzala jsem si své kalhoty a vyrazila do víru velkoměsta. Potkala jsem se se svou kamarádkou a vyrazili jsme.
Měla jsem štěstí, vzala jsem si s sebou i mikinu, neboť ono začalo pršet. Neměla jsem ponětí co dělat, občas si připadám, že jsem tak nudná, ale ono se to rychle změnilo. Dneska to byla část mně, která je upovídaná, šťastná, užívající si života. Jako obvykle jsme obě vyrazily směrem k vodní věži, ale ještě předtím jsme se stavily v obchodě koupit si birella s red bullem. Zajímavé pití, ale chutná dobře.
Kamarádka se mi zdála trošku skleslá, ale já jsem do ní včera a i dneska furt říkala, že je všechno fajn. Ono je to jedno, jestli jsi s někým dohromady nebo ne. Člověk může být šťastný i když je sám(myšleno bez partnera) nebo ne?
Asi po dvou hodinách už jsme byly obě dvě s úsměvem na rtech, povídaly si o všem a nic nás netrápilo. Ani jsem nestihla sledovat hodiny. Přemýšlely jsme, že se vydáme směrem k domu, ale nějak jsme odbočily z cesty a šly jsme se projít kolem řeky. A já začala vzpomínat. Asi půl hodiny jsme mluvily o tom jaké to asi je, když je člověk zamilovaný a nebo byl. Není to o tom, že si to myslíš, když s tím člověk jsi. Ale i když spolu nejste. Pořád o něm dokážeš v pohodě mluvit. Taky jsme došli k tématu trapasy. Mně se jich stalo hrozně moc(nebo to i spíš byly nepříjemné situace, ale znějí komicky), takže bylo hodně času o něčem mluvit. Byly jsme samy dvě, žádní lidé kolem. A i přesto jsme se cítily výborně. Volné jako ptáci. S životem před sebou. Nevím jestli jsme se o tom zmínila, ale moje kamarádka nemůže nosit kraťasy, kvůli národnosti jejího otce. Tedy do osmnácti(ťudíž ještě asi 3 měsíce). Říkala, že nechápe, proč já je nechci nosit. Nechci, to je pravda, ale nebývalo to tak. Říkala jsem jí, že jsme přece holky, žádné lehké děvy. A holky mají být oblečené jako ženy. Ani žádné tepláky, ale slušné oblečení, v kterém se člověk cítí dobře. Stejné je to i s líčením. Proč se líčít? Samozřejmě, je to vyžadováno, ale ne ve velké míře. Není nic horšího, než když na holce/ženě poznáš, že si toho líčení dala opravdu tunu. ,,Všeho s m(M)írou"
Jdeme si tak už opravdu směrem domů, když v tom momentě jsme uviděly člověka. Super, aspoň si kamarádka může zapálit, ani jedna jsme totiž u sebe neměly oheň. Byl to normální chlap, ale nevím jak, no tak, daly jsme se s ním do řeči. Nemluvili jsme o tom, že třeba vypadáme dobře, máme dobrou postavu nebo tak. Jako slušní a normální lidé jsme se představili, zjistili o sobě nějaké ty informace, jako npř. Jaké jsou vyhlídky do budoucnosti, Proč žijeme v německu, jakého jsme náboženství(mimochodem já nemám náboženství) a podobně. Bavili jsme se taky o rozdílech, které jsou u Nás, v Polsku, na Slovensku a v Turecku oproti tomu, jak je to v Německu. Nakonec jsme se v dobrém duchu rozločili a my jsme se vydaly domů. Nu, ani jsem nevnímala hodiny, že mi nedošlo, že už bych dávno měla být doma. Nevadí. O to tu nejde. Mám ráda lidi a potěší mně, když se někdy naskytne někoho jenom tak poznat(spontálně) a je to fajn. Ne jako vždycky, když ke mně někdo příjde a chce moje číslo. Já vím , jak se ten chlap jmenuje, ale to je vše. Číslo? Nepotřebuji a on také ne. Je možné, že se nikdy více nepotkáme, ale proč někomu neudělat dobrý den. Jenom tak si popovídat a odejít s úsměvem domů.
Když jsem šla domů, uvažovala jsem snad o všem možném a tu jsem napsala asi 5% -_- neboť všechno se mi do hlavy pěkné vrátí, až když tenhle článek dopíšu.

Ale chtěla jsem tím něco říct. Nevím přesně co : ,,Smyslem života je si užívat, ale hlavně být dobrým člověkem. Nemůžeme čekat od druhých dobré, když My sami jsme špatní"
No asi něco takového.

Zajímalo by mně, kolik si myslíte, že mi je? Jsem mladé kuře, ale snažím se plnit své cíle, žít si svůj život a dělat vše dobré ( toho špatného už bylo moc..)
S dětmi člověk může být navždy dítětem :) (krelila jsem- bratranec a já)


Use your smile to change the world. Don´t let the wolrd to change your smile ;)
Změň svým úsměvem svět. Nenech svět, ať změní tvůj úsměv.

Božena

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama